Iva Tajovská (*1959 v Pardubicích), matka dvou dospělých dcer) vystudovala obor sociální práce a dlouhou dobu působí v o.p.s. Pomocník v akci v Pardubicích, která se věnuje sociálním službám na podporu člověka nacházejícího se v nepříznivé sociální situaci tak, aby mohl žít spokojeně a v důstojných podmínkách ve svém domově.

Právě odtud vesměs čerpá náměty pro své prózy - dojemné, laskavé a současně syrové příběhy lidí, za jejichž nenápadným a navenek nezajímavým životem se skrývají opravdová dramata.

V knize Podlaha z trávy, strop z hvězd se zaměřila na lidi poznamenané životními prohrami. Sociální citlivost k outsiderům, pochopení a porozumění pro jejich psychiku, trápení a problémy vyzařuje z vyprávění o bezdomovci Petrovi a učitelce v důchodu Vlastě. Ti dva se od sebe liší svým sociálním postavením i zázemím, a přece jsou si něčím blízcí, snad schopností tolerance a vnitřní laskavostí.

Zároveň oba patří k lidem hledajícím pro sebe záchytný bod: Petr na čas nachází útočiště u dalšího bezdomovce, moudřejšího a životaschopnějšího Antonína, nepraktická, ve stáří mužem opuštěná Vlasta, soustavně zraňovaná dcerou, přesto však občas až nesnesitelně pozitivní, se upíná na bývalé žáky a známé mezi farníky.

Kromě těchto smolařů, kteří vzbuzují svou zranitelností náš soucit, zaujme díky autorčině schopnosti přesné charakterizace i postava lidsky odpudivé Ludmily. Také tato stará, těžce nemocná žena žije v naprostém osamění, ve své sobeckosti a nesnášenlivosti se ale nemá čeho zachytit. I její příběh díky bizarní náhodě zasáhne do života jedné z postav a jednotlivé osudy protagonistů novely se spojí v kompaktní celek živě plynoucího vyprávění.

A my se zaposloucháme do osudů hrdinů knihy opět v podání našich ochotníků.

Také v naší knihovně jsme se přihlásili svými akcemi k měsíci čtenářů. Proběhla Černá hodinka o moderním státě Izrael, děti ze školy i ze školky přišly na besedy. Pokračuje naše celoroční soutěž o regionálních osobnostech. A v regionálním fondu se potulujeme i se seniory. Tentokrát jsme se zaposlouchali do článků z několika čísel časopisu Od Kladského pomezí, který vycházel v letech 1923 – 1939. Asi největší úspěch měl článek Stav od J. Voborníka z č. 1, ročník II. (1924) s. 5-8. Opět to bylo i díky skvělému přednesu pana Františka Pivoňky. Tentokrát to měl těžké, obsah článků byl opravdu různorodý. V uvedeném článku je s nadsázkou popsáno, jak tkalcovský stav hovoří o bídě podhorských tkalců.

Malou výstavkou knih jsme si připomněli spisovatele Bohumila Hrabala, od jehož narození 28. 3. 2014 uplynulo 100 let. Letošní rok je označován jako rok hrabalovský. Jeho originální dílo bylo přeloženo do řady jazyků. Také u našich severních sousedů se těší oblibě. Svědčí o tom i to, že Hrabal byl mezi deseti autory, jejichž knihy čtenáři swidnické knihovny znají, a proto byl na výstavě Literární inspirace před dvěma roky. Řada Hrabalových knih byla zfilmována a také se těší velké oblibě. A o čem že ty jeho knížky jsou? Snad to přiblíží jeho slova: „Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí“.